Vstanem dost brzo a frčíme na Háje, kde zjistíme, že autobus K Sukovu, odkud máme v plánu stopovat, už odsud nejezdí. Než se dohrabeme na Opatov tak nám ujede a jelikož jezdí asi jednou za hodinu, tak sme v průhonicích na pumpě až v půl desátý. Nicméně za chviličku nás nabere kluk s holkou co jedou do Jihlavy a strašně se diví, že s nima chceme jet. Vůbec se ňák dost diví. Když povídám, že je na světě hezky a M. připojí, že jsem se v noci smál ze spaní, tak si to dokážou vysvětlit jedině tak, že sem buď zhulenej, nebo že skončim v Bohnicích. Navzdory jejich černejm předpovědim si v Jihlavě moc nepostojíme a hned se zabydlujeme v autě až do Hranic na moravě. Kluci jsou fakt ve vatě, tak nabitou peněženkou sem ještě nikdy neviděl. Ukazuje nám prstýnek za 75 000,- Kč kterej koupil matce. Ale auto na zlato nejezdí, tak se nám po cestě pochroume a už to vypadá, že nedojedeme. Nakonec to dobře dopadne a my šlapem přes Hranice. Nějak propásneme pěknou zastávku na mávání a pak už šlapem a šlapem a nikde se moc stát nedá, sice to chvilkama zkoušíme, ale fakt to nejde. Inu dáme si v nádražce zubra na lepší náladu a jdeme ještě dál až k Vápence. Tady furt nic moc, tak se rozdělíme a za chvilku odjíždím do Valmezu (i když mě chlapík dost důrazně přesvědčuje, že mám s nim jet až do Vsetína, že prej je to tam "ideálnější"). Nakonec stejně vystoupim ve Valmezu a asi třetí auto je Minifík u ňákýho němce v pickupu, tak si krásně hovim vzadu mezi nářadim a za chvilku jsme na hranicích. Ty přejdeme sami, pak k němu zase přisedneme a hodí nás až do Martina, kde nás za chvilku nabere žigul se skvěle pirátskym řidičem. Vzadu veze něco divnýho zabalenýho v černym igelitu a když na to M. šáhne, tak ho to dost rozčílí. Jede jako ďábel a pani mu ani nechce dát napít, že prej až na rovině. Řikali, že nás svezou asi 20km, tak pořád čekáme kdy nás vysaděj, ale pořád to valej dál. Takže nakonec vystupujeme až za tmy asi 10km před Popradem v polích a lesích pod monumentálníma Tatrama, který ve tmě nad náme spíš tušíme než vidíme. Po večeři si usteleme v móóóc podezřele vonícím lesíčku a dost se bojíme zimy, pozdějc se ukáže, že né uplně neoprávněně.
Petr "ajs" Kucka