Den šestý - Čtvrtek 8. 9. 2005

M. je ráno uplně nadšenej, že prej měl takovej ideálně anatomicky tvarovanej ďolík přímo pod zadkem. Na dvakrát jsme v Kecskemetu. Docela čumim kam zmizeli komáři, asi už se jim v září tolik nedaří. Pak Kiskunfelegyhaza kde se na chvilku rozdělíme, ale hned jedem oba do Szegedu. Tady už je to dost tradičně na dlouho. Celej ho obejdeme dokola a už se dost pěknou chvilku pečeme na sluníčku abychom se zase rozdělili a pak zase sešli v jednom žigulovi. Je fakt super, jak to parádně funguje, když se nedaří tak stačí něco změnit. Napsat ceduli, popojít, rozdělit se...Během chvilky jsme zase o kousek dál. Čas máme zatím díky zdržení v Szegedu řek bych průměrný. Říkáme si že na hranicích v Rozske snad popojedeme pořádnej kus. Docela je sranda - jsme to ale kurvy - že na hranicích potkáme chlapíka, kterej po nás v Szegedu chtěl eura za svezení, jak vyměňuje píchlou gumu. A pak, že svět je nespravedlivej.

Řikáme si, že by se mohla ujmout cedule BG ( [ Beograd | Bulgaria ] ), ale nic moc. Slevujeme na NS (Novy Sad) a nakonec jenom na ruku bez cedule. Zastaví za náma TIR, ale něco blábolí, že jede do Srbska, což moc nechápeme vzhledem k tomu že v něm jsme, ale nenaděláš nic. Nakonec se rozdělíme a hned mi staví, rodinka do Subotice. Ptám se i na kolegu, což nepochopěj a přejedou k němu, ale nakonec to vyřešíme dobře a vezeme se oba. Subotice není zrovna žádná sláva, ale změnu už docela potřebujeme. Vyhoděj nás, dojdeme na hlavní silnici a asi po 30 sekundách nám staví Bulhar, kterej na hranicích povídal, že jede do Srbska. Povídá, že prej nás moc nepochopil. Tomu řikám načasování příjezdu. Zdá se, že jede až do Bulharska, ale nerad bych chválil den před večerem. Každopádně Bulharsko česká domluva moc nevázne. Dobrý je, že je mu taky 23 a to jsem ho tipoval tak na 30. Kolem NS krapet bloudí, páč nechce jet po dálnici, kterou nemá zaplacenou a tak máme možnost zažít otáčení kamiónu na dálnici. Docela koukáme jak ten kamión nešetří - asi nebude jeho. Máme aspoň parádní exkurzy po dědinách v Jugošce. U Niše vyjedeme na dálnici a už to valíme do Bulharska. Někde v horách před hranicema je parádní bouračka a tak tam pěknejch 6 hodin skejsneme v koloně. Zase úžasný štěstí. Krásně se v zácpě vyspíme a na hranicích nás vysazuje už docela za světla, a navíc krásně vyspaný, takže vůbec nemusíme řešit spaní. Úžasnej stop.

Petr "ajs" Kucka
ice@matfyz.cz