Vstávat se nám moc nechce, ale už bychom rádi byli na vejletě. Ať žijéé, schizofrenijéé. Trochu se omejem, přece jenom je to asi na dlouho poslední příležitost. Je tu všude ukázkově mrtvo, je po sezóně a navíc největší slávu už má širava taky za sebou. Provoz žádnej, akorát kolem občas projde ňákej důchodce a omrkne popelnice na zastávce. Kupodivu nakonec skončíme v autobuse do Michalovic. Stejně je ten svět fakt mrňavej. Koukneme kolem sebe a kousek za náme Jurda s Kačenkou s kterejma jsme v sobotu seděli u Palivce u stejnýho stolu a koukali na fotbal. Navíc jsou to docela srandisti a tak za chvilku sedíme na autobusáku v nálevně a klábosíme. Všichni obdivujeme říznou hostinskou, která nás snad ani nenechá zaplatit a nosí pořád borovičky. Už jsme dost nakalený a tak si k nám sedne a začínáme přezpívávat všechny možný i nemožný hospodský songy. Je naprosto božsky veselá atmosféra. Škoda jenom, že to bábuša zkazí tím, že přinese lístek na 1190,- i když sme toho vypili maximálně tak za 500,-. S její dcerou to přepočteme na 650,- a nám pak vyjde 554,-, což jí nakonec dáme. Škoda toho konce. Deme Jurdu s Katkou doprovodit na vlak a po cestě si užíváme alkoholového komatu? Snažíme se líbat holky co jdou kolem a nakonec se vykoupeme v kašně. Úžasnej úlet? Na vlakáči nás ještě pozvou na drškovku a výbornej gulášek. No a pak už jim jede vláček na západ a nám stop na jih.
Dopotácíme se teda na výpadovku na Košice a začínáme mávat. Není to žádná sranda, páč vůbec nemůžu stát na jednom místě a tak se dost motám. Minifík leží na chodníku a spí. Párkrát se vystřídáme a řek bych tak po půl hoďce už nám někdo staví. A pak že ten stop je věda. Minifík je dost mimo, akorát sedí vzadu a kouká. Chlapík co nás nabral je Kolumbijec a že prej nás veme tak 15km. Moc, spíš vůbec, se mi nechce vylejzat a někde se zase motat, tak se mu pořád snažim něco povídat, že nás třeba nevysadí. Nechápu jak, ale zabere to a vyveze nás až na konec Košic směrem na Maďarsko. Parádní servis. Naposledy jsme zamávali kopečkum kolem Širavy a teď už se před náma rozprostírá parádně rovná země komárů. Kupodivu to tady ani není znát, za to o pár kiláku dál na křižovatce v polích to začíná bejt husťárna a téměř je nestíháme odhánět. Zaplaťpánbůh nás vysvobodí kamión, kterej vypadá dost zmateně, aspoň co se týče toho kam vlastně jede. Nakonec, že do Nagykoros. Úchvatný. Je to kousek od Kecskemetu, takže parádně objedeme Budapešť. Zase jednou štěstí. Na hranicích nás to ještě krapet poštípe, když čekáme na kolegu kamióňáka, ale jsme šťastný jak blechy. Vezeme ňáký plechy do továrny na konzervy a tak si tak klimbáme každej ve svým kamiónu, pomalu střízlivíme a tmou po malých silničkách uháníme na jih. O půlnoci jsme ve městečku. Vyťápneme na kraj. Asi tři místečka na spaní, který z dálky vypadaly vcelku hezky se ukážou jako hřbitov. Asi tu fakt dost lidí umírá. Zakýblujeme teda hned u silnice pod stromem.
Petr "ajs" Kucka