Jééé to bylo ale překrásné spaní. Sluníčko sice stoupá nahoru dost rychle, ale teplota je pořád parádní. Na kopci nad náma jsou vidět ňáký vysílače, tak se zdá že cesta po který jdeme by mohla vést až nahoru. Jak je zdejším dobrým zvykem, tak po pár krocích už zase sedíme na korbě koukáme po okolí a jsme naprosto suverénně nejspokojenější tvorové pod sluncem. Když se přehoupneme přes hřeben jsme naprosto uchvácený. Seskočíme z bouráku, ťapeme ten kousek na vrchol co nám zbejvá a jenom se kocháme. Na východ je úžasnej rozhled na kotlinu Al-gháb protkanou tisícovkou zavlažovacích kanálů. Mezi nima různobarevný políčka a občas malinkatej rybníček. Hned pod kopcem je jedna vesnička vedle druhý a skrz ně frčí z jihu na sever silnice, na kterou bychom chtěli sjet. Vcelku jednomyslně jsme se totiž shodli, že to zdejší pobřeží se nám moc nelíbí. Hrady tu sice asi budou pěkný, ale my na ty památky až tak nejsme a navíc je tu strašně moc turistů. Mysleli jsme si že to bude na ňákej vandr tady po těch kopečkách, ale kam až oko dohlídne, tak je všude samej baráček, vesnička nebo silnice a že bychom zrovna toužili chodit po asfaltce mezi vesničkami plnejma hotýlků a boháčů to fakt teda ne.
Na vrcholku je moc roztomilá modlitebna a za chvilku taky dost lidí, tak popojdeme na jeden vedlejší vrcholek. Tam se kocháme pohledem dolů a plánujeme. Nejlepší nám nakonec přijde jet přes Aleppo na východ, zkusit ňákej vandr někde v poušti, spodem se vrátit do Damašku a když bude čas a chuť, tak se tady ještě třeba na chvilku podívat. Když jsme pořádně usmažený a dosytosti vynadívaný popojdeme zpátky na hlavní silnici a téměř okamžitě na další korbě zahajujeme sestup do údolí. Sešup je to vážně parádní, takže máme spoustu času na přemítání. Dole vyskočíme na tu hlavní severojižní silnici na kterou jsme ze shora koukali a sedneme si do stínu jednoho z krámků, že si dáme snídani. Jak je člověk zblblej od nás že ho pořád někdo odněkud vyhazuje, tak čekáme kdy nás vyhoděj, páč jim sedíme přímo před vstupníma dveřma a i s batohama zabíráme docela slušnou plochu. Vybalujeme snídani - chleba, česnek, cibuli. Chvíli koukají co to vyndáváme a potom nám s nádherným úsměvem přinesou čerstvej česnek, cibuli a nakonec i teplej čaj. Jsou fakt zlatý. O tom svědčí už jenom to že nejčastější slovo který znaj anglicky a zná ho fakt skoro každej, je "vítejte v Sýrii". Ještě pořád moc nevíme jak to bude se stopem na těch hlavnějších silnicích, ale zdá se že paráda. Páč za chvíli sedíme v kabině a jedeme do Shughúru. Chlapík na konci sice chce prachy, ale moc na nich netrvá. Kolem totálně seschlýho dědouška, kterej nás pozve na čaj vyťápneme na kraj "velkoměsta" a frčíme do Aleppa. Pantáta, kterej nás veze sice vcelku rychle pochopí naší teorii "bus money - autostop no money". Ale říkáme si jestli to takhle půjde dál a budou všichni chtít peníze tak asi budeme muset začít jezdit busama.
Velice pozitivní je že městská stojí akorát 5 šušňú za jednoho. Což je u dvoumiliónového města fakt žůžo. V centru jsme teda cobydub a první chlapík kterého se ptáme na cestu nás pošle do ňáký [charíty]. Později se ukáže že to arabsky znamená mapa, a nakonec jsou to v podstatě něco jako turistický informace s moc milou slečnou, která nám dá i všelijaký mapy (pobřeží, východ země a okolí Aleppa) Hned vedle je úžasnej parčík, tak si tam kecneme pod palmu. A začneme vařit rejži, protože už jsme i přes to horko slušně hladový. Je fakt hezký jakej poprask dělá ten benzínovej vařič. Koukaj na nás i dva policajti a každej u toho pije brčkem oranžovou limonádu. Vypadaj fakt sladce, musím to zaklepat, ale zatím máme se zdejšíma policajtama skvělý zkušenosti. Dokonce od nich nakonec tu limonádu dostaneme.
S nádherně plnejma břichama se ponoříme do víru velkoměsta. To centrum je fakt úžasný. Brouzdáme krámkama ve starym městě a nakonec zavítáme do kovářský čtvrti, kde to vypadá jako v pekle. Tady bych mohl bloumat celý hodiny. V jedný uličce potkáme správnýho sympaťáka. Chcem si u něj dáte falefe - v chlebu zamotaný různý dobroty - dostaneme šílenou porci, že jí skoro ani nesníme a ještě nás jí ani náhodou nenechá zaplatit. Vezmeme si teda aspoň adresu a pošleme mu pohled. Říkaj mu tady Abdul sandwich - hihi. Už se krapítek lepšíme v arabštině, takže už občas i ňákou informaci dokážeme s lidma vyměnit. Zase přejezený se suneme k citadele a po cestě objevíme ještě jeden nádhernej trh - súk - taková ouzká zastřešená ulička plná vůní, barev, zvuků a lidiček. Koukáme po ňákejch šátkách na hlavu a čim dýl koukáme tím je cena nižší. Projdeme to až na konec a venku zrovna zapadá slunce, tak chvilku brouzdáme obydlenejma uličkama kolem trhu, když procházíme nahoru trhem zpátky k citadele už se ňák tichou poštou rozkřikne že jsme češi.
Chvilku koukáme jak pekař dělá koláčky a pak to jdeme skusit po něm, ale asi bychom se tak neuživili - hihi. Najednou mě odchytí jeden klučina, že mu mám přeložit SMSku. Píše mu Lenka s kterou se tady seznámil, když tu byla na chvilku na dovolený. Říkám si že je to dobrej začátek pro obchod a zjišťujeme kolik stojí šátky. Nakonec nám dá parádní šátky každej za 100 šušňů, s čímž jsme fakt moc spokojený. Je to taková mega plachta, že se dá použít vážně na všechno. Valíme k citadele, která je parádně osvětlená a říkáme si jak je to nefér, že zdejší chlapíci nám klidně můžou brát naše český ženský a řek bych že mají docela úspěch. A my se na ty jejich nemůžeme ani pořádně podívat aniž by nám hrozilo kdo ví co.
Tyhle chvilky mám moc rád, sedět v noci někde uprostřed neznámého města a filozofovat. Má to takový zvláštní kouzlo. Člověk absolutně nikam nemusí a nechvátá takže může sedět třeba do rána. Pozoruje ten nepochopitelnej šrumec kolem a je tak plnej dojmů, že má spoustu inspirace na přemejšlení. Nakonec se dopracujeme k tomu že bychom se mohli kouknout někam na net. Zeptáme se ňákých mlaďasů a vyklubou se z nich klucí co studovali v rusku a tak se lámanou ruštinou docela dobře dohovoříme. Mají čas tak jdou s náme přes celý město, kde nás opustěj v net café. Na hoďku je to 75 šušňů - paráda. Aspoň trochu vyzjistíme co se doma děje. Stejně je ten svět pěkně zařízenej. Jak to všechno pěkně funguje. Hned se to ukáže, když vylezeme ven před kavárnu. Sedneme si na náměstí a vymýšlíme kam jít spát. Jestli do toho našeho parčíku nebo na vlakáč a najednou u nás stojí chlapík co studoval v Brně, má ženu češku a tak umí výborně česky. Chvilku nám vysvětluje že máme jít spát na univerzitní kolej, že je to tam za skvělej peníz. Nakonec to naše vyptávání neunese a povídá, že nás tam odveze. Dojdeme ke škodovce a cestou chlapík filozofuje něco o hledání pravdy a vůbec nás nepustí ke slovu. Noční provoz docela vázne a tak se dozvíme spoustu hlubokých myšlenek. Na kolejích se na to moc netvářej, že prej už je pozdě a museli bychom za ňákym šéfem. Když ale pochopěj že ráno zase zmizíme, tak že se najednou zdá, že to neni žádnej problém. Koleje vypadaj skoro přesně jako na Strahově. Dokonce nakonec za ten nocleh ani nic nechtěj, prostě tam máme na černo na jednu noc jeden pokojík. Úžasný jak to super dopadlo. Dokonce se i umejeme ve sprše plný obrovskejch švábů, přikryjeme našema novejma šátkama a jsme za chvilku uplně tuhý.
Petr "ajs" Kucka