Turecko až do Istanbulu je tradičně neuvěřitelnej fofr. Potom na hranice už je to trochu pomalejší, ale jenom o málo. Další hranice proběhnou úplně v pohodě, občas někdo dokonce nakoukne do krabice, co to tam jako mám, ale když uvidí Mafí, tak se mu krásně rozněžní výraz a mávne rukou.
Do večera dokonce dofrčíme až do Sofie, kde se promotáme na druhej konec - směr na Niš a už je skoro tma. Ještě chvilku zkoušíme mávat, ale nemá to moc perspektivu, tak si usteleme hned vedle silnice a ja strašim minifíka, že tady na tom místě jsme s Fíkem loni, když jsme se vraceli z Gruzie stály pěknějch pár hodin. Snad to bude zejtra lepší. Spíme vyloženě hned vedle hlavní silnice, jenom za hradbou takovýho křoví, tak jsme trochu jako na trní, ale noc proběhne bez jakejchkoliv komplikací.