Den devatenáctý - Středa 21. 9. 2005 - Mafí gut

Prvních hranic se vcelku dost bojíme, ale všechno proběhne v pohodě a mafí, která mi dříme pod nohama v krabici si ani nikdo nevšimne. Turecko je, jak již dávno víme, země stopařům zaslíbená a tak se pár krát popovezeme a potom chytneme kamión, kterej valí pořádnou dálku. Navíc si chlapík úplně zamiluje mafí a pořád by jí něčím cpal. Je jak bez rozumu. Sice vždycky když na ní šáhne, tak už pak tou rukou nic nedělá dokud si jí neumeje, ale je z ní úplně paf. To jsme zase měli jednou štěstí na šoféra.

Už se nám zase stmívá a nastává naše "tradiční" přesedání z auta do auta. Jednou jedem z dodávkou se dvěma chlapíkama, já vzadu spím s Mafí a minifík vepředu chvilku konverzuje a chvilku klimbá. Zastavíme taky kdesi v Turecku na čaj a pantáta u kterýho si ho dáváme pořád po Mafí pokukuje a chce jí koupit. Moc nechápeme proč by jí asi tak kupoval (i když trochu tušíme - možná proto, že vypadá skoro přesně jako řezník Krkovička). Když jedeme dál, tak se minifík z našich řidičů snaží vytáhnout proč jako chtěl vlastně mafí koupit a jedinný co z nich dostane je "Mafí gut", tak to radši dál neřešíme.



Petr "ajs" Kucka
ice@matfyz.cz